Přelom

„Ahoj, drahá, dlouho jsme se neviděli. Vypadáš nějaká pobledlá. Je ti dobře?” Příroda se podrbe suchou větví za uchem. „Já ti nevím, je mi fajn. Nemělo by? Dávám si pauzu, sbírám energii. Hodně ležím, hlavně ladem.” Zamyslí se. „Jen je mi pořád zima.” Měšťák si založí ruce v bok a bojovně vystrčí bradu. Opře se o strom. „A už ses dala do příprav? To já teď začínám pěstovat nové návyky. Víš jak, když už máme ten velký přelom. Nejlepší moment vrhnout se na věc. Taky už bys měla –” nedořekne. „Počkej, počkej, jak jako přelom? Myslíš tu kalamitu v Krkonoších? Já teď pěstuju tak akorát sníh. Pod jeho vahou občas rupnou větve. Tenhle přelom?”

Měšťák se zatváří shovívavě. „Přelom roku, přece. Nový rok, nové příležitosti. Je potřeba teď začít trénovat. Slibuju, že se teď začneme vídat častěji,” řekne zadýchaně a vyběhne z lesa na pole. „Posilování, kardio. Když teď zatnu zuby, do léta je plavková figura jakbysmet. Taky by ses o sebe měla líp starat.” Rozhlédne se kolem sebe. „Hrozně jsi zhubla. Jsi taková… neupravená.”

Příroda roztaje kus Šumavy a upustí do řek slzu. „Za to ty jsi po těch vašich svátcích fešák, viď? To jste se Kulturou a Tradicí zase rozjeli,” řekne a odfrkne vánici v Beskydech. „Nechoď na mě s žádným svým tlakem, já jsem uprostřed odpočinku. Obávám se, že se dneska stejně vidíme naposledy.” Měšťák přidá do tempa, až mu loupne v koleni. „My tomu říkáme leden. Jen počkej, já ti ukážu. Každé dva dny deset kilometrů, před prací fitko, o víkendu jóga. V červnu běžím půlmaraton, tam u vás v jižních Čechách u rybníků. Koukej se do té doby dát do kupy, ne že budeš zase brečet. Jedu si tam pro medaili.” Příroda se smíchy začervená a u Brna rozkvete první zlatý déšť. Pak zase zmrzne.

*** 

O tři měsíce později…

„Tak jak to jde, puso?” zeptá se Příroda Měšťáka, když vystrčí paty z bytu, a svůdně na něj zamává zelenajícím se listím. Načechrá si kvítka ve vlasech a ladně protáhne jarní proutí. „Hezky voníš,” uvědomí si Měšťák. „Nezlob se, nemám čas, věnuju se teď Kariéře,” utrousí do límce kabátu a doběhne tramvaj. V parku v centru si koupí cappuccino s sebou a ujde svých povinných 400 metrů. Pohledem pozdraví trávu na náplavce s pocitem, že se s Přírodou vídají alespoň ráno a odpoledne. 

„Zase jsi začal spát s Technologií, co,” dloubne ublíženě Příroda a zlostí jí vyraší další pupeny. „Nešil, jen toho teď máme s Prací hodně. Na společný půlmaraton je pořád času dost.” Měšťák vejde do kanceláře a slibuje si běhání k večeru. To má ale Příroda náladu na bodu mrazu. Místo hrůzy pouští mlhu a i přes přemlouvání zůstává chladná. 

Nakonec Měšťák zajde na pivo s Nebyl-Teď-Nějak-Čas a nejvíc si popovídá s O-Víkendu-Zase-Začnu. Pochválí si vzájemně šlechetný záměr vůbec chodit běhat a politují bolavé klouby. Příroda mezitím zadělá na ovocné sady za městem, učeše rozcuchaná pole a smutně vykouzlí alespoň pár sněženek pro školkové děti na procházce.